World WebPhoto Gallery | KDYŽ CVAKNE SPOUŠŤ (9)

Sloupec reklamy

Když cvakne spoušť - prezentace profesionálních i zájmových fotografů

KDYŽ CVAKNE SPOUŠŤ (9) - Petr Leška

25. 08. 2014

www adresa - www.petrleska.cz – momentálně je mimo provoz z důvodu přípravy nové verze, snad to bude za pár týdnů hotovo

FB adresa - s Fejsbůkem se nekamarádím, alespoň zatím...

Jméno autora portrétu - BcA. Petr Leška

Kdo je „Petr Leška“?
Člověk jdoucí po své cestě světla (duchovně i profesně – spatřuji v tom velikou symboliku), který chce být sám sebou, hledající odpovědi na otázky o smyslu bytí, snažící se být dobrým člověkem, aby se jednou, až přijde jeho čas, nemusel stydět za svůj život a za své činy v něm, člověk který bere fotografii jako svébytný způsob komunikace s okolním světem a snažící se sdělit mu touto cestou něco o svém nitru. Jinak jsem vcelku normální osoba, která si na chleba vydělává fotografováním, volný čas tráví lezením po skalách a po horách, prací na zahradě a okolo domu, nebo se věnuje duchovnímu a filozofickému vzdělávání.

Když cvakne spoušť, na koho nebo na co nejčastěji cílíte?
Pokud si odmyslím klasickou komerční fotografii, jednoznačně je mým nejčastějším námětem krajina Valašska a Beskyd – místa mého domova, který bez jakéhokoliv patosu skutečně miluji. Případně je to mé druhé nejčastěji ztvárňované téma a tím je abstrakce. Abstraktní fotografie, které často zrcadlí mé vnitřní pochody a prožívání, nebo vyrovnávání se s těžkými životními situacemi.

Jaké fotografické pěšiny a cesty Vás dovedly až k dnešní tvorbě?
Na úplném začátku stál můj dědeček – vášnivý fotoamatér, který mé fotografické snažení od první chvíle intenzivně podporoval morálně i finančně. Díky němu jsem získal vzdělání v oboru a vrhl se na dráhu fotografa na volné noze. Prošel jsem si i několikaletou pedagogickou praxí (vyučoval jsem budoucí fotografy na střední škole), tvůrčí krizí, kdy jsem silně zvažoval, že to nemá smysl a že fotografie byla mým životním omylem, až po chycení druhého dechu a návratu k fotografii. Tak jako je pro spisovatele přirozené a životně důležité vyjadřovat se pomocí slov, já jsem si tehdy uvědomil, že tímto je pro mne fotografie. Životní krize a těžkosti otevřely dveře mé spirituální cestě, která se dnes zcela přirozeně prolíná s cestou fotografickou.

Pokud byste chtěl představit návštěvníkům Galerie WWG.CZ práci svého oblíbeného fotografa, kdo by to byl?
Co se krajiny týče, byli by to dozajista Ladislav Kamarád a Jiří Havel. Fotografie Jiřího Havla mě doprovázejí a inspirují od počátku mého fotografického snažení. Mám doma několik jeho publikací i starých kalendářů. Myslím, že v pohledu na krajinu a její kompozici sehrály snímky Jiřího Havla u mě zásadní roli. Rozhodně mu za mnohé vděčím. A pokud jde o abstrakci, asi bych váhal mezi Františkem Chrástkem a Vladimírem Kozlíkem.

Který fotoaparát nebo formát je pro Vás srdeční záležitostí? Jednoznačně Pentax 67 zakoupený před mnoha lety dědečkem jako dárek k mému studiu fotografie. Je to nádherná a funkční mašina vymyšlená geniální japonskou hlavou. A pokud se podaří naexponovat dobrý záběr, ideálně na diák, pak je výsledný sken a následný tisk absolutní bomba.

Čím nyní fotografujete?
Většinu dnes dělám digitálně – Canon 5D mark II, Canon 7D, ale občas vezmu do ruky i Pentax 67 a to je vždycky takový malý fotografický svátek.

Na jakém nejméně obvyklém místě jste vystavoval?
Vystavuji často – tak šest až sedm výstav do roka. Je jedno, zda je to galerie, restaurace, penzion, lázeňský dům, chodba v nemocnici, pavilon na výstavišti či folklórní festival. Důležité je, aby to bylo na místě s velkým pohybem lidí a pokud možno s dobrým osvětlením. Za nejméně obvyklé místo bych asi označil chodbu v nemocnici. Pokud mé fotografie ale v té chvíli nějakého pacienta potěšily na srdci a ulehčilo se mu tím od bolesti, trápení a nervozity, pak to byl jistě pozitivní krok.

Jakou galerii byste doporučil k vystavovaní svým kolegům?
Dnes již bohužel neexistující Art galerii akad. sochaře Luďka Pavézky ve Zlíně. Byla to skutečná galerie vedená výtvarníkem určená výtvarníkům.

Co považujete za nejdůležitější moment svého fotografického života? Mezi ty významné momenty řadím seznámení se s dnes již nežijícím fotografem Tomášem Dvořákem, dále pak s galeristou a sochařem Luďkem Pavézkou ze Zlína a s teologem Josefem Byrtusem z Jablunkova. Všichni mi významně a zcela nezištně pomohli v těžké chvíli a nasměrovali tím mou další fotografickou cestu. Všem jim za to moc děkuji.

Máte nějaké fotografické plány nebo sny, které byste rád uskutečnil v následujících dvou, tří letech?
Bylo by skvělé vydat knihu fotografií Beskyd doplněnou texty a básněmi mého kamaráda Josefa Byrtuse.

Jakou Vaši fotografii byste pověsil do nového bytu přátelům? Jaký je její příběh?
Byla by to fotografie s názvem Zelená meditace, kterou jsem vyfotil jednoho mlhavého dne v lesích pod Čertovým mlýnem v Moravskoslezských Beskydech. Je o trpělivosti, pokoře, jednoduchosti a přitom všeobsažnosti dané chvíle. Být svou myslí v přítomném okamžiku, neboť právě TEĎ tvořím svou budoucnost.

Když cvakne spoušť - Foto: © Petr Leška - Zelená meditace

Na mých fotografických toulkách mne často provází bígl Lysien a zlatý retriever ENZO. Je pro Vás nějaký čtyřnohý přítel inspirací?
Pejska ani žádného jiného čtyřnohého přítele nemám – žiji sám a mnoho času trávím prací. Nemohl bych se mu tak dostatečně věnovat, což by si jistě nezasloužil. Mnohokrát jsem stál před rozhodnutím přivézt si domů nabízené štěně, ale vždy jsem od toho po zvážení všech pro a proti upustil – nechci, aby mou vinou trpělo nedostatkem. Mimochodem – pokud si někdy v budoucnu přece jen psa pořídím, s největší pravděpodobností to bude právě zlatý retriever.

Kdybyste měl vytvořit charakteristický autoportrét se svým oblíbeným nápojem, jaký nápoj by to byl?
V dřívějších letech by to asi bylo pivo, dnes čistá a studená voda z horského potoka.

Co Vám činí v životě největší radost?
Můj syn. A potom krásný les, tiché hory a mraky se sluncem a když to můžu všechno fotit a být přitom sám sebou – svobodný jako vítr. A taky setkávání se s krásnými lidmi se srdcem na dlani.

Čím činíte radost druhým?
Doufám, že svou tvorbou a tím, že se snažím ukazovat a dávat světu to lepší, co je součástí Petra Lešky.

Děkuji Vám za rozhovor.

A přeji Vám radost ze života a další krásné fotografie.

Jiří Heller
Galerie WWG.CZ

KDYŽ CVAKNE SPOUŠŤ:

„Galerie WWG.CZ“ byla uvedena do provozu 4. dubna 2002
Na svých stránkách přináší zejména zprávy ze světa fotografie, pozvánky a recenze výstav.
Partnery Galerie jsou Centrum FotoŠkoda, EIZO, DIRKOMA a Amos Software.

Provozovatelem Galerie WWG.CZ je HELLER.CZ s r.o.

zpět