WWG – World Webphoto Gallery

Výběr jazyka

englishčesky

Jan Váša - Od dětství jsem žil s obrazy a hudbou, jako milovaný Jan Sudek

04. 09. 2012

Vážený pane Jane Vášo,

během dvou týdnů bude zahájena Vaše fotografická výstava Krajiny světla v Modřanské zvonici v Praze 4. O kolikátou Vaší výstavu se jedná?
    

Výstava v Modřanské zvonici je mojí čtvrtou veřejnou prezentací. Prvním veřejným vystavením snímků byla účast na soutěži Pražské botanické zahrady v Troji v r.2006. Jednalo se o fotografie na téma nejbizarnějšího sukulentu. Má fotografie získala druhé místo. Celoživotní zájem o vlaky byl fotograficky dokumentován výstavou v Letohradě v prosinci r.2007 na téma „Mašinky – má láska“. Soubor fotografií „Ustláno na růžích“ vystavený v Benešově v rámci hudebního festivalu „Podblanický hudební podzim“ v r.2009 byl třetí výstavou.  
    Výstava v Praze – experimentální galerii o.s. „Zvonice“ v Praze – Modřanech bude mojí čtvrtou veřejnou prezentací.

Výstava ve zvonici

Co bude obsahem výstavního cyklu?
    

Díky nečekaným okolnostem jsem se v létě r. 2010 doma opět setkal s fenoménem světla ve zcela novém pojetí. Při setkání se správci o.s. Zvonice v Modřanech – výtvarníky -  sochaři  a restaurátory při jedné z vernisáží obrazů v červnu t.r. jsem se zmínil, a na matnici fotoaparátu ukázal některé záběry. Zaujaly natolik, že jsem byl pozván k prezentaci mých prací vůbec. Cyklus fotografií, který dnes nazývám „Krajiny světla“ dnes čítá soubor více než 150 ks mnou již vybraných fotografií v elektronické podobě.  Z uvedeného souboru v mém počítači jsem si vytiskl cca 50 fotografií, které jsem předvedl.
Přiznávám, že sám bych z takového cyklu těžko vybíral, nakolik je v nich pro každého diváka individuálních sdělení a krásy. Byl jsem proto velmi rád, že pánové s ohledem na specifický výstavní prostor a jejich vnímání obrazů, provedli sami výběr třinácti obrazů. Obsah výstavního cyklu si dovolím charakterizovat  slovy, kterými je výstava avizována v kulturním programu pro Prahu 12 za o.s. Zvonice – cituji „výstavou Jana Váši zahajujeme cyklus výstav, které budou zaměřené na zkoumání světla v jeho duchovní podstatě. Objektiv Jana Váši zachytil samotný fenomén světla v okamžiku průniku z nebeské sféry do pozemského bytí. Jedná se o unikátní soubor, který odhalil duchovně estetický řád světla v éterickém skupenství kosmické krásy“. Jen dodávám, že fotografie vznikají v okamžicích od jedné tisíciny vteřiny a méně,  při nejnižší citlivosti ISO. Základním zdrojem je světlo slunce a já se cítím pouze zpravodajem. Stále děkuji za dar tohoto cyklu, jak jste se p. Ing. Hellere sám měl možnost při našem setkání přesvědčit.   

Obsah cyklu

Radíte se s někým pro konečný výběr snímků nebo snímky vybíráte sám?

Výběr pro mojí radost je snadný, raduji se z každé fotografie, která má „tajemství“ a její realita „ má druhý plán“, protože není-li v obraze toto, jak říká historička umění Anna Fárová nastává prázdno, které často zaznamenávám. Když své práce ukazuji ve svém okolí, vnímám od samého začátku, jak takové fotografie oslovují jiného diváka. Při takovém osobním potkávání se, svůj výklad obrazu a co v něm vidím, říkám, nicméně zastávám názor „sám svobody hoden, kdo svobodu zná uznat každou“. Je zřejmé, že jak fotograf, tak divák jsou jedinečnou bytostí s vlastními neopakovatelnými rysy osobnosti, kdy je možné z tvorby jiných se radovat,  rezonovat, jak s tvůrci fotografií, tak diváky – vzájemně se sdílet, učit se, ale ne soutěžit. Konečně zastávám názor, že jiný výběr nastane, když půjde o elektronickou prezentaci, nebo prezentaci fotografií vytištěných. Při svém výběru za konečný stav považuji až obraz vytištěný. Vím totiž, že už jen výběr druhu fotopapíru může do obrazu vnést jiné citové zabarvení.

Druhý plán

Co vlastně bylo impulsem pro tuto Vaší výstavu?     

O impulzu pro tuto výstavu už jsem se již zmínil v souvislosti s otázkou na obsah výstavního cyklu. Vím, že nic není náhoda, pouze jsem využil příležitosti, kdy jsem fotografoval momenty z vernisáže obrazů známého malíře. Ze souvislostí úvodního proslovu jsem si vydedukoval, že mé fotografie by mohly zaujmout.

Impuls pro výstavu

Pokud vím, fotografujete pro radost. Pro radost svoji a Vašich přátel. Co je pro Vás hnacím motorem pro zhotovení jednotlivých snímků nebo fotografických cyklů, které vytváříte?

        Od dětství jsem žil s obrazy v galeriích a s hudbou, jako milovaný Josef Sudek. Malovat sice neumím, mám však vysokoškolsky v oboru výuky výtvarného umění vzdělanou dceru – malířku. Ovlivňují mne velmi názory na malířské umění a mé fotografie jsou mnohdy rezonancí a poctou některým malířům, jako např. Janu Zrzavému, Františku Tichému a jiným. Mám ve vlastní dceři člověka, kterému, jako prvnímu své dílo ukazuji. Vlastním motorem je prožívání stavu „blaženosti“ ze života na této krásné planetě Zemi. Nebojím se fotografovat všude, počínaje kuchyňskou linkou, miluji protisvětlo. Slunce, sklo, květiny, architektura, moje rodné město, jsou krom dalšího zdroji inspirace. Miluji náhodné situace, kdy se podaří „cosi“ zachytit.

Malíř Luboš Bucek ve své monografii konstatuje: „Já dostanu okem ránu do hlavy a vidím, že to tam je, i když mám zacpané uši, prostě to vidím, nebo nevidím“. Mám podobné prožitky při vlastní tvorbě. Cosi mne přinutí ke zmáčknutí spouště. A doma, díky dnešní technické vyspělosti teprve zjišťuji, „co to bylo, co rezonovalo a vedlo k expozici?“ Mám pocit, že dochází v digitální podobě k procesu výbrusu surového diamantu, je čas vnímat obraz, jak dlouho chci. V té surovině na obrazovce teprve vidím, že „to tam je“, nebo ne . Stává se, že k objevu obrazového sdělení člověk dochází při probírání fotoarchivu až po dlouhé době. Proces vzniku obrazu např. štětcem je procesem často dlouhodobým, kdežto fotografie je „tady a teď a nic víc. Vracet se lze opravdu jen výjimečně. Mám i obrázky, kdy z „technicky zkažené“ expozice, nebo tisku obrázků je získán obraz s velkou dávkou citového obsahu. Často jsem přiveden k fotografiím, které končí např. jako „diptych“, který vnímám teprve jako ten konečný tvar, citovou výpověď. Dochází i k tomu, že teprve soubor fotografií je konečným výsledkem. Jde o jakýsi pud, který mne neodolatelně vede s tím,   že „mám jen o pár čoček víc“ (tedy kromě brýlí).

Fotografuji pro radost

Vím, že tato výstava není Vaší jedinou. Kde budou mít letos možnost se zájemci o Vaší tvorbu seznámit s dalšími fotografiemi?

        Již počátkem toho roku jsem uvažoval o tom, vystavovat některé z mých fotografických prací v prostředí, kde by mohly nejvíce rezonovat s divákem. Již několik let navštěvuji čajovnu u stanice na nám.I. P. Pavlova známou jako „ U Džoudyho“. Jsou tam obrazům vyhrazeny dva prostory. Jeden přímo v čajovně, druhý v suterénu. Požádal jsem proto vedení čajovny o možnost nějaké obrazy vystavit. Došlo  k dohodě a od počátku do konce října zvu všechny zájemce do prostoru čajovny k páté prezentaci. Pozvánka s termínem vernisáže ještě nemá konečný tvar a termín. S ohledem na můj názor, vystavovat fotografie v menších rozměrech bych byl vděčný, kdyby vedení čajovny a prodejny duchovně zaměřené literatury a hudby mně dalo možnost vystavit v příštím roce, tentokrát v suterénu  ještě další, stejně laděné, subtilnější podání obrazů. O tuto možnost jsem již požádal a věřím v uskutečnění i této v příštím roce uvažované prezentace.   

Děkuji Vám za rozhovor.

Jiří Heller
Galerie WWG.CZ

zpět

Partneři galerie

Mediální partneři

Provozovatel galerie

Mediální partner