World WebPhoto Gallery | Tmej Zdeněk

Tmej Zdeněk

O autorovi

Zdeněk Tmej

Narodil se 5. 7. 1920 v Praze. K fotografování se dostává již jako dvanáctiletý, prvně publikuje své práce v časopise Ahoj, nakladatelství Melantrich. Zde také vyhledává i reportérskou hvězdu té doby Karla Hájka, aby mu nabídnul svou asistenci a pomoc v laboratoři. Tato jedinečná praxe Tmeje zdokonalí nejen v jeho technických schopnostech, ale naučí ho profesionálně si počínat při fotografické reportáži. Nadčasovost jeho reportážních snímků z let 1937-1941 dirigentů a tanečníků se stává generálkou k jeho životní příležitosti zdokumentovat zcela ojedinělé prostředí během jeho totálního nasazení v letech 1942-1944 ve Vratislavi. Vybaven fotoaparáty, vytváří unikátní soubor fotografií, které se stávají nadčasovým záznamem, který nemá v historii válečného dokumentu obdoby.
Během protektorátu Tmej spolupracuje s fotografy Karlem Ludwigem a Václavem Chocholou, publikují zejména v časopisu Praha v týdnu redigovaným Ludwigem. Pro Národní divadlo a jeho tiskové oddělení fotografuje s přestávkami do roku 1948.
Dílo Zdeňka Tmeje je poznamenáno životním osudem fotografů, kteří v padesátých letech nedokázali proplouvat obdobím socialistické ideologie. V letech 1957-1965 je vězněn, aby než se krátce vzpamatuje do roku 1968 opět odolával budoucí normalizaci 70. let., neustálému dohlížení a nabádání pro spolupráci agenty STB. Pomstou režimu je i ztráta trvalé fotografické spolupráce pro Soubor písní a tanců (1948 –1983).
Patří k těm fotografům, na kterém se podepsalo hrůzné období socialistického přehodnocování. Přitom fotografie pro něj vždy byla především profesionální prací a základním zdrojem obživy.
Od roku 1979 se věnovala jeho tvorbě a archivu, Blanka Chocholová, V posledních letech Tmejova života se starala společně se svým synem Markem i o něj samotného až do jeho smrti v roce 2004. Zemřel 22.7. v hospici Štrasburk.
Na kompletaci archivu a pokračování Tmejova životního díla pokračují i po jeho smrti.

Životopis

Osobnost Zdenek Tmej ( 1920 )

Biografie
1920 Narozen v Praze 5.7., rodiče vlastní zakázkové krejčovství.
1932 Začíná fotografovat aparátem Zeiss 9x12cm.
1933-36 Navštěvuje měšťanku.
1936 Pracuje jako stavební praktikant u firmy Trojníček v Praze.
Poprvé publikuje své fotografie v časopise Ahoj v rubrice "Práce fotoamatérů". Na doporučení svého strýce vyhledává v Melantrichu Karla Hájka.
1937-38 Pracuje pod Hájkovým vedením v jeho laboratoři, asistuje mu při fotografování. Publikuje nejen v českých periodikách Ahoj, Hvězda, Salon, Pestrý týden a Zdroj, ale i v zahraničních, jako jsou Life, Picture Post , Liliput a Zie und Er. Za honoráře si kupuje nejprve po Hájkově vzoru Rolleiflex, ale brzy objevuje výhody světelnosti fotoaparátu Contax a fotografuje s ním momentní snímky V.Talicha, R.Kubelíka. Věnuje se reportážím a ilustrační fotografii.
1939 Společně s Karlem Hájkem odchází z Melantrichu. Navštěvuje Státní grafickou školu.
1940 Seznamuje se s fotografem Karlem Ludwigem, spolupracuje s ním.
1941 Fotografuje pro Národní divadlo a jeho tiskové oddělení především operu a balet. Pro fotografování portrétů protagonistů ND angažuje Karla Ludwiga.
1941-42 Externím fotografem časopisu Praha v týdnu, který rediguje K. Ludwig.
1942 V září totálně nasazen, odjíždí vybaven fotoaparáty do Vratislavi, kde je spolu s dalšími pracovníky lágru ubytován v opuštěném prostorném hospodském sále. Díky své mimořádné schopnosti režijně interpretovat a dokonale technicky zpracovat fotografovanou skutečnost se jeho snímky stávají nadčasovým záznamem, který nemá v historii válečného dokumentu obdoby.
1943-44 Několikrát se mu podaří z Vratislavi odjet do Prahy. Pro Lucernafilm, kde Ludwig zakládá propagační fotooddělení, pracuje nelegálně.
1944 V únoru se definitivně vrací zpět do Prahy.
1945 Dne 9. května s Karlem Ludwigem projíždí Prahou na náklaďáku, jeho Contaxem vznikají Ludwigovy unikátní snímky z květnových dnů.
Dne 24. června odjíždí spolu s Ludwigem, Mrázkem, Kaizrem, Makovcem a repatriační misí dokumentovat zničené Německo, navštěvují koncentrační tábory. Kompletní fotografické vybavení i naexponované filmy jsou jim během cesty ukradeny v Bergen-Belsenu.
1945-1948 Smluvní spolupráce s Národním divadlem v Praze.
1947 Pro filmové nakladatelství připravuje svou monografii a ve spolupráci s Ludwigem publikaci Město. Spolupracuje s časopisy Svět v obrazech a Sobota.
1948 Končí jeho smluvní spolupráce v Národním divadle v Praze, ale i s Lucernafilmem. Vystřídá ji stálá spolupráce se Státním souborem písní a tanců, která trvá příštích třicet let. Navazuje tak na své předválečné a protektorátní fotografování divadla především baletu a opery. Zpracovává tematický soubor o tanci pro budoucí knižní vydání.
1949 člen SČVU. Získává nový fotoaparát Exakta Varex.
V Praze se setkává s fotografem Robertem Capou a získává od něj americké zábleskové zařízení Heiland pro Vacublitz. Dále si pořizuje další dva východoněmecké blesky Blom a jako první v Československu s nimi začíná fotografovat.
1951 Společně s Ludwigem dostává nabídku založit a vést fotograficko-propagační oddělení KSČ. Generální tajemník KSČ Rudolf Slánský jim několik dní před svým zatčením učiní velkorysou nabídku, následujícího roku je však odsouzen k trestu smrti a popraven.
1952 – 53 Fotografuje ve spolupráci s V. Chocholou divadlo a balet, ale i sport a koně. Scény přisvětlují dvěma až třemi elektronickými vysokovoltovými zábleskovými přístroji (2000 V o váze 20kg ) synchronně propojenými fotocelami. Sestavuje s Janem Reyem pro nakladatelství Artia novou fotografickou publikaci Svět tance, která vychází v několika jazykových mutacích.
1954 – 1956 Od přítelkyně a Ludwigovy první manželky Lídy Matouškové po druhé provdané Englanderové dostává z Vídně darem americký automobil Plymouth.
S V. Chocholou pracují na cyklu "Koně" pro publikaci v nakladatelství Artia. Fotografují v hřebčínech Kladruby, Napajedla, Topolčanky a jinde.
1958 Dne 10.10. je zatčen a 19.12. odsouzen lidovým trestním soudem v Praze k osmi letům odnětí svobody nepodmíněně pro pět trestných činů. Zároveň je zbaven občanských práv, vyškrtnut ze SČVU a je mu zabaven osobní majetek včetně darovaného automobilu značky Plymouth, fotografického vybavení a části fotoarchivu. Nikdy mu nebylo nic vráceno zpět. Vězněn nejprve v Praze, potom v Příbrami, Jáchymově, ve Valticích u Jičína, v Kartouzích, Leopoldově a Opavě. Autorskou smlouvu na publikace Koně podepisuje ve vězení.
Krátce po odsouzení se mu narodí dcera Lucie.
1960 Po dvou letech vězení Tmejova matka žádá Ministerstvo spravedlnosti o milost a prominutí zbytku trestu a dostává zamítavou odpověď .
1962 Na opětovnou žádost matky o prominutí zbytku trestu je mu prominut jeden rok.
1965 Dne 10.10. je propuštěn z vězení v Kartouzích, kde posledních šest měsíců strávil na samotce. Existenčně je odkázán na pomoc přátel.
1966-1967 Fotografická sekce SČVU, jejímž předsedou je T.Honty, mu obnovuje členství a uděluje mu finanční podporu.
Znovu navazuje spolupráci se Státním souborem písní a tanců.
1968 Odjíždí do Vídně k přátelům Englanderům a do švýcarského Zofingenu.
Po pěti měsících se 24.12 opět vrací domů do Prahy.
1970-1976 Pracuje na zakázce pro Radnici Prahy 9 - fotodokumentaci "mizející Vysočany".
1977 Umírá jeho dlouholetý přítel a fotograf Karel Ludwig.
1978-1988 Pokračuje na dokumentaci bourání a demolic Vysočan, spolupracuje na propagačních materiálech / kalendáře, plakáty, prospekty /.
1979 Začíná spolupracovat s Blankou Chocholovou při shromažďování vzpomínek k připravované diplomní práci o V. Chocholovi a poté o K. Ludwigovi, K. Hájkovi a na zpracování vlastní autobiografie.
1983 Vzhledem k intervenci agentů STB s ním Státní soubor písní a tanců rozvazuje spolupráci.
1989 Znovu se vrací ke zpracování svého fotografického souboru z totálního nasazení, spolupracuje s galeristy a kurátory českými i zahraničními.
1990-1996 Zpracovává svůj negativní archiv, kompletuje fotografie a připravuje výstavní soubory. Účastní se výstavy Hořká léta 1939-1947 (Evropa očima českých fotografů), která z Prahy putuje i do zahraničí.
1997 Dne 19. 9. Umírá jeho jediná dcera Lucie.
1998 Pokračuje ve fotografování autoportrétů a v kompletaci svého díla ve spolupráci s B. Chocholovou.
1999-2004 Díky Výstavní a publikační činnosti iniciované a realizované Blankou Chocholovou se Tmej dočkává satisfakce – Na základě shlédnutí výstavy ve Staroměstské radnici připravené ve spolupráci s Blankou Chocholovou si režisérka Věra Chytilová životní osudy fotografa Tmeje a jeho kolegů Chocholy a Ludwiga vybírá za námět dokumentárního filmu nazvaného „Vzlety a pády“.
Díky tomu se tak dochovává poslední možnost setkání s neopakovatelným životním osudem českého fotografa Zdenka Tmeje.
2004 vážné zdravotní problémy, 22.7. sedmnáct dní po 84. narozeninách Tmej umírá v hospici Štrasburk v Praze.