WWG – World Webphoto Gallery

Výběr jazyka

englishčesky

František DOSTÁL odpovídá

30. 05. 2008

Františku Dostále,

Tvé fotografie mohou znát čtenáři snad všech periodik posledních čtyřiceti let... Své fotografie publikuješ v knihách, tvé zvětšeniny byly vystaveny na samostatných a více než tisíci pěti stech kolektivních výstavách a soutěžích. Vytváříš fotografie úsměvné, fotografie láskyplně zachycující náš svět v mnoha každodenních polohách... Mnohé tvé fotografie jsou již vžité do podvědomí diváka, mnohdy i bez znalosti Tvého autorství. Mohl by ses prosím pár větami čtenářům představit?

Zajisté, že se mohu představit, i když si ze všeho nejvíc považuji, když fotografie s divákem řádně zacloumá a teprve poté se někdo třeba zajímá o autorství. Ani po 45 letech fotografování jsem se nestal profesionálem, nicméně publikoval stovky snímků, které snad mnohé lidi potěšily. V letošním roce dovršuji sedmdesát let pobytu na planetě Zemi a pořád fotografuji. Mé jméno je v naší fotografii spojováno s humorem, i když si každý pod touto nálepkou představuje kdeco. Já se tím nezabývám a zůstal jsem jakýmsi tradicionalistou, snad samorostem, naivkou, co ještě věří v přirozený jazyk fotografie.

Jedním z tvých oblíbených „pouličních“ témat je pes. Anebo spíše vztah člověka a psa. Máš prosím nějakého zahraničního autora, který byl Tvým vzorem pro fotografování čtyřnohých přátel člověka?

O vzorech nelze přímo mluvit, neboť jsem se snažil být sám sebou, ale pravdou je, že jsem několik let sháněl knihu Bitch of son (Čubky syn) od Američana Elliotta Erwitta. Neznal jsem téměř žádné jeho fotografie psů, a přesto sám je fotil a fotky vystavoval. Tenhle komerčně úspěšný fotograf se nakonec stal ve světě známým až po této psí knížce. Zajímavé, že? Docela mě potěšila slova, že snad mám ve fotkách s pejsky nějak víc legrace. Ostatně si myslím, že pes se dostal před objektivy mnoha fotografů.

Myslíš, že čeští autoři přistupují k tématu jinak než zahraniční profesionálové?

Těžká odpověď, na které se také podepisuje globalizace světa. Nepřesně se lze vyslovit, že tradicionalisté si drží vlastní fotografickou řeč propojenou s darem vidění, jinak současná technika dokáže mnohé, ale poněkud stírá rozdíly mezi autorským snažením.

V poslední době si sám vydáváš knihy svých fotografií. Byla některá z nich zcela samostatně a cíleně věnována tématu psa? Jaké na ni byly reakce? Leží na pultech nebo byla beznadějně vyprodána?

V roce 1992 vyšla publikace Život na psí knížku a v roce 2000 jsem společně s kreslířem Jaroslavem Dodalem vydal knížku Psy Dodal Dostál. Kdybych některou z nich objevil v antikvariátě, zřejmě by byla moje.

Zúčastníš se, prosím, letošního ročníku největší české výstavy tématicky zaměřené na psa? Výstavy Czech Pes Photo?


Nemám sebemenší důvod nenabídnout pár fotografie na výstavu Czech Pes Photo, bude-li zájem. Loňská expozice rozhodně obohatila výstavní program.

Většina čtenářů Psích kusů má psa i fotoaparát. Co bys jim ze své zkušenosti poradil pro zhotovení dobré fotografie svého miláčka?


Nevšímat si ho! Snadno se to říká, ale hůře provádí. Tam, kde je vzájemné soužití patrné, pes příjde sám a pak je už jen potřeba použít spoušť…

Na závěr, prosím, máš či měl jsi vlastního psa? Vlastního nebo blízko tebe v rodině? Jakého? Co jsi s ním prožil nejkrásnějšího? Jaké "psí kusy" jste vyváděli?

Na šestnácti čtverečných metrech ve věžáku by to se psem nějak nešlo. Strkal by mi mordu do zvětšováku. U chalupy z vepřovic v Hradeníně u Plaňan vždy býval, volně pobíhal, a ačkoliv býval rasy všelijaké, vždy se jmenoval Brok. Jednou mně zbaštil i dvě myši, které jsem na papírovém provaze vedl přes náves. I s tím provazcem… Ale pak už se mnou chodil rovnou na zorané pole, kde jsem je motyčkou vykopával.


Františku, děkuji Ti za rozhovor...

Pro Galerii WWG.CZ a časopis Psí kusy

Jiří Heller

zpět

Partneři galerie

Mediální partneři

Provozovatel galerie

Mediální partner