WWG – World Webphoto Gallery

Výběr jazyka

englishčesky

Janovo Foto v Kavárně a knihkupectví Řehoře Samsy

06. 06. 2018

Velmi jsem uvažoval, díky specifickému, skutečně nenápadnému prostředí Knihkupectví – kavárny o způsobu, jak se prezentovat – setkávat, protože po minulých zkušenostech s prezentací tvorby fotografů i mojí prezentací se těším na setkávání ať již s dámami či pány fotografy, nebo ostatními, které má práce může zaujmout  a to  osobně.  Zatím mám představu nekonat vernisáž, ale setkávat se s každým,  pokud bude zájem a to v čase, který bude vyhovovat zájemci o mojí práci. Těším se tedy na setkávání, dialog o tématech fotografií, kdy budu mít k dispozici i jiné obrázky než prezentované téma „Krajiny  světla“ .

K návštěvě rozhodnutí zváni k malému pohoštění  ať již to je čaj, pivo, nebo něco jiného dle přání v rámci sortimentu kavárny.  Nemohu k osobnímu setkávání být neustále přítomen, takže v tomto momentě předpokládám mojí přítomnost v kavárně: pondělí, středa,  od 15 – cca 18 hodin, v pátek od 10 – 12 hodin. V případě, že by uvedený rozvrh někomu nevyhovoval a pokud by byl zájem je možné jakýkoliv jiný termín dohodnout telefonicky  tel. 603 211 686, nebo e-mailem : j.vasa@volny.cz.
Na mých vebových stránkách : www.Janovofoto.cz, se může zájemce setkat s některými tématy mé práce i mými názory. Ještě poznamenám, že budu mít, jak už jsem uvedl s sebou fotografie vytištěné, kdy fotografie v této podobě teprve považuji za konečný výsledek mé práce. 

V tomto okamžiku se vracím do roku 2012, kdy jsem mohl  avizovat na stránkách Galerie WWG.CZ mojí práci – tehdejší výstavu ve Zvonici v Praze – Modřanech. Tam jsem se hodně rozpovídal, m.j. o tom že v dalších obdobích budou další mé výstavy – tehdy avizované, později v prostorách knihkupectví a čajovně „U Džoudyho“ byly opravdu k mé radosti uskutečněné.

Současně vystavované fotografie se znovu tématem vracejí k výstavě v Praze – Modřanech  „Krajiny světla“. Část jich znovu opět takto vystavuji. Při osobních setkáních budu moci předložit další sérii fotografií z vystavovaného cyklu „Krajiny světla“, které jsem měl v minulých letech možnost vystavit v úžasném prostředí znovu vybudovaného kostela v Česko-Polském příhraničí v Neratově. Kurátoři výstavy tehdy můj cyklus hodnotili jako – cituji: „výstavou Jana Váši zahajujeme cyklus výstav, které budou zaměřené na zkoumání světla v jeho duchovní podstatě. Objektiv Jana Váši zachytil samotný fenomén světla v okamžiku průniku z nebeské sféry do pozemského bytí. Jedná se o unikátní soubor, který odhalil duchovně estetický řád světla v éterickém skupenství kosmické krásy“. Znovu i dnes dodávám, že vystavené fotografie nejsou jakoukoliv konstrukcí díky dnešním digitálním možnostem. Nic nebylo zkonstruováno a platí zde heslo jednoho ze slavných malířů: „Nehledám, ale  nalézám“ .  Průnik „světlovodem“ zaznamenán při nejnižších citlivostech  ISO a v okamžicích okolo jedné tisíciny vteřiny. V tomto případě jsem vždy jen zpravodajem, připraveným „vidět“.

Stává se to i jindy v nejrůznějších okamžicích. Ať se jedná o světlo v hrnečku čaje, nebo o evokaci obrazů v mé paměti při setkáních např. s obkladem žulou ve stanici metra a podobně. Zajímám se od mládí o obrazy, hudbu, literaturu - o mistry svých oborů ať jsou to malíři, fotografové, grafici. Stále jsem vším tím oslovován, konfrontován. A vše to spojuje můj zájem o zobrazení prostřednictvím fotografie. Začínal jsem fotografovat okolo roku 1960, ale při peripetiích mého života vstoupila fotografie v souvislosti s nástupem počítačové techniky a digitálních možností digitálního zpracování obrazu do nového období mého života – odešel jsem do důchodu, kdy jsem jako ekonom nadále činný, ale získal jsem prostor ke svobodně tvorbě.

Světlo je základní esencí mé tvorby. Mnohé o světle bylo shrnuto výstavním cyklem výstav „Ejhle světlo“ v Brně a v Praze v letech 2003 – 2004. Vydaná publikace o tomto počinu je pro mě velmi krásným shrnutím problematiky. A hesla jednotlivých kapitol publikace : „Duchovní aspekty světla“, „Světlo a forma“, „Kosmologie“, „Světlo jako médium“, „Architektura a světlo“ vyjadřují to, s čím se neustále mé já setkává. Úvodem se odvolává autor koncepcí na autora „Arthura Zajonce“ – úžasný autor . Setkávám se s informacemi o kvantové fyzice zejména  knihou Davida A. Grandyho „Každodenní kvantová realita“. Tolik snad ke zdrojům,  které rezonují v mých fotografiích. Jsme však každý jedinečnou bytostí na této planetě a s vědomím, kolik  je dnes fotografů, je můj „autorský“ přístup fotografa „milujícího fotografii“ – tedy amatéra výsledkem snahy být ve vyjadřování „svým“. Vlastním motorem je prožívání stavu „blaženosti“ ze života na této krásné planetě Zemi. Nebojím se fotografovat všude, počínaje kuchyňskou linkou, miluji protisvětlo. Miluji „náhodné“ situace, kdy se podaří cosi zachytit.

Závěrem k mému pozvání k setkávání se s Vámi všemi, dovolím si ocitovat úvodní poznámky malířů J. Klápště, J. Jíry a V. Komárka k monografii malíře Luboše Bucka „Malovat co oči nevidí“. Bucek úvodem píše: „Rodit obrazy bez utrpení, tvořit bez zápasu, nalézat aniž hledáš, věřit jen tomu, co cítíš, vše tryskat přímo ze srdce – to bych si přál“.  I já si to jako fotograf uvědomuji i jako vlastní přání a podnět, kterému nelze odolat.

Ačkoliv se poznámky týkají malířské tvorby, považuji tyto poznámky pro mě jako fotografa za inspirativní  a s Buckovým úvodem jsem se plně ztotožnil.

J. Klápště: „Vlétl jsem do světa, kde nebyly příkazy, zákazy, směrnice, nařízení. Kde jsem byl naprosto volný a prožíval štěstí z práce, kterou jsem si sám zvolil. Pryč od občanských povolání, sebelákavějších. Až příliš jsem poznal cenu života, jeho znehodnocení za mizernou cenu „stálého příjmu“, a ocitl se natolik na dně, že jsem byl naprosto odkázán na myšlenku přijmout riziko úplně nejisté existence, budu-li konečně dělat práci, která mě těší, zajímá a vzrušuje“.   

J. Jíra: „Vždy hledáš svého „genia loci“. Kde najdeš v určitým momentě ten průduch do vesmíru, kdy jseš na setinu vteřiny propojenej s nekonečnem a uzříš. V ten moment jsi vidoucí, víš přesně, co máš říct, co máš sdělit. Protože když jseš malířem, nestačí ti to jen pro tebe; břemeno štěstí, neštěstí, vizí a prožitků, nechceš – ani nemůžeš – nést sám. Toužíš o tom dát svědectví. A najednou vidíš před sebou hotovej obraz! Ale k tomu uzření nutně patří i „marnost nad marnost“, slova kazatele, a „proč“ ?

V. Komárek: „Nedomalovaný obraz je jako „nedokončená báseň nebo román s „otevřeným koncem“. Člověk si takové dílo dotváří ve svojí hlavě. Je to malba pro lidi s fantazií. Umění má svoje meze, a ty si musí autor stanovit sám. Je to věc vkusu, názoru a pokory. Dobrý výtvarník, ať si zvolí jakoukoliv techniku pro malování a grafičení, bude vždy kvalitnější než sebedokonalejší technika v rukou špatného autora. Myslím si, že kumšt, ta jeho síla, je v maximální jednoduchosti. Velcí mistři vždycky nějak vycházeli z ní. Namalovat se dá všechno a všelijak, jde o to, aby ten způsob vycházel z vás a byl v souladu s vlastním estetickým názorem. Pak nebudete napodobovat a budete sví. V současnosti je estetika bez břehů a kritika bez kritérií. Může se všechno, a každý z nás si musí vybrat. Rozumět umění není důležité. Důležitější je mít z umění potěšení. A na to nejsou školy“.

Jan Váša

4. června 2018

Partneři Galerie WWG.CZ pro rok 2018

• Centrum FotoŠkoda
• EIZO
• FOMEI
• VAROZA

zpět

Partneři galerie

Mediální partneři

Provozovatel galerie

Mediální partner