WWG – World Webphoto Gallery

Výběr jazyka

englishčesky

 

Sloupec reklamy

Helena WILSONOVÁ - Fotografie - Galerie Josefa Sudka

22. 10. 2009

 

Helena Wilsonová: Fotografie

15. říjen 2009 — 10. leden 2010

Galerie Josefa Sudka

Jednou z řady českých umělců, kteří byli komunisty donuceni v 70. letech opustit svoji vlast, je i fotografka Helena Wilsonová. Příběh jejího života i díla byl v mnohém ovlivněn dějinnými událostmi českých zemí, jejich proměnami a zvraty.

 

1. Amálka a Ludvík, 1966

 

 

Helena Wilsonová se narodila 15. srpna 1937 v podkrkonošském Navarově, kde její rodina vlastnila lesní statek a malý zámeček. Po komunistickém puči v roce 1948 byl lesní majetek rodině zabaven a o dva roky později i navarovský zámek. Rodina se počátkem 50. let přestěhovala do Prahy, kde žila v jednom bytě i s prarodiči .

 

2. Karel Nepraš a Jaroslav Mysliveček v Divoké Šárce, 1971

 

 

V polovině 50. let šla Helena studovat na pražskou Střední průmyslovou školu grafickou, kde byl jejím učitelem Bohumil Šťastný. Poté dva roky pracovala v Archeologickém ústavu ČSAV a v časopisu Umění a řemesla. Od roku 1966 učila deset let na grafické škole. V té době spolupracovala s grafikem Ludvíkem Fellerem na obálkách časopisu Tvar, ale vytvářela i výrazné portréty přátel, fotografické kompozice využívající fotomontáže a tvořila i minimalistické studie (cyklus Vejce z let 1967-68).

 

3. Jan Steklík a Duňa Brikciusová, akce Zorky Ságlové Pocta Fafejtovi, Lemberk, 1972

 

 

Roku 1967 byla na pozvání v Londýně, kde se seznámila s Kanaďanem Paulem Wilsonem. Ten se ve svém zrovna dokončovaném studiu věnoval dílu George Orwella a jeho vizím totalitních režimů a politická a kulturní realita v tehdejším Československu mu připadala ze studijních důvodů zajímavá, chtěl zažít totalitu na vlastní kůži. Přestěhoval se do Čech a roku 1972 se s Helenou vzali. Stali se členy legendární Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu, která sdružovala Karla Nepraše a Naďu Plíškovou, Jana Steklíka, Eugena a Duňu Brikciusovi, Ivana Martina Jirouse s jeho ženou Věrou, Vladimíra Boreckého a Ellen Jilemnickou, Rudolfa Němce, Otu Slavíka, Olafa Hanela, Zbyška Siona a řadu dalších.

 

4. Pivní kalendář Křižovnické školy / listopad, 1972

 

 

Helena Wilsonová byla dosud hlavně připomínána jako fotografická dokumentaristka happeningů Eugena Brikcia, akcí dvojice Karel Nepraš / Jan Steklík a prací Olafa Hanela, ale i divadelních aktivit (festival v Elbančicích, Boris Hybner). Připravovala také fotografie pro Pivní kalendář Křižovnické školy. Současně pracovala i na vlastních volných tématech, například na fotografickém cyklu Voda, který vystavila roku 1971 v Blansku na výstavě Land art. Dokumentovala i nejrůznější akce a koncerty undergroundových hudebních skupin, zejména The Plastic People of the Universe, se kterými určitou dobu vystupoval i Paul a tělesa Sen noci svatojánské band Karla Nepraše. Paul již neučil na jazykové škole, ale byl aktivní jako překladatel (např. textů Václava Havla).

 

5. Jiří Mrázek, Elbančice, 1974

 

 

Rok 1977 zasáhl do osudu celé rodiny. Paul byl pronásledován pro své názory a kontakty na disent. V květnu mu bylo odňato povolení k pobytu a musel se vystěhovat.. Helena ho následovala do Londýna. Zde Paul s Ivanem Hartelem založili vydavatelství Boží mlýn, kde ve spolupráci s pařížským nakladatelstvím Libération vydali publikaci Merry Ghetto s Heleninými fotografiemi, mapující undergroundové aktivity v Čechách a gramofonovou desku Plastiků Egon Bondy´s Heart Club band.

 

6."Peťák" Petr Lampl a Paul Wilson, z představení kapel undergroundu, 1971-75

 

 

 

Následně se rodina přesunula do kanadské provincie Ontario a nedlouho poté se jim narodil syn Jake. Paul začal překládat knihy Josefa Škvoreckého, Bohumila Hrabala, Václava Havla, Jiřího Gruši, Zdeňka Mlynáře a dalších autorů.

 

7. Členové Křižovnické školy a přátelé u Zbyška Siona v Poličce, 1972

 

 

 

Helena fotografovala pro galerie, muzea, časopisy o umění a aukční katalogy. To ji přivedlo k indiánskému umění. Následně dostala grant na fotografování autentických indiánských umělců v jejich přirozeném prostředí. Vedle portrétů fotografovala i letní indiánské slavnosti pow-wow na ostrově Manitoulin v Huronském jezeře nebo v Brandfordu. Fotografie později využila na několika výstavách i v tisku (mimo jiné Canadian Fiction Magazine, 1988). Roku 1996 se natrvalo vrátila do Prahy.

 

8. Autoportrét, Londýn, 1967

 

 

 

Již dříve se účastnila skupinové výstavy K Š - Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu, kterou v Hradci Králové a Praze připravila Věra Jirousová (1991), autorčiny práce byly zahrnuty i do rozsáhlé výstavy Anny Fárové Československá fotografie v exilu (1992). V Praze na Novoměstské radnici uvedla roku 2006 výstavu fotografií indiánských umělců (později představena v Třeboni), o rok později pak v Praze u františkánů na Jungmannově náměstí soubor Tváře Havany, zachycující odvrácenou stranu kubánské reality.

Nonkonformní fotografická tvorba Heleny Wilsonové z období jejího života v Československu 60. až 70. let je velice osobním svědectvím o životě „paralelní kultury“ svobodných lidí v nesvobodné zemi. Výstava se uskutečňuje díky jejímu velkorysému daru do fotografické sbírky Uměleckoprůmyslového musea v Praze.

Jan Mlčoch /zkráceno J.A./

Galerie Josefa Sudka
Úvoz 24, 110 00 Praha 1

otvírací doba /říjen–březen/: středa–neděle 11—17 hod

Pro Galerii WWG.CZ připravil Jan Anděl

 

 

zpět

Partneři galerie

 

Mediální partneři

   

 

Provozovatel galerie

Mediální partner