Sloupec reklamy

Když cvakne spoušť - prezentace profesionálních i zájmových fotografů

Fragmenty Ester Havlové se elektronické budoucnosti nebojí

25. 11. 2009

Takové knihy, jako jsou Fragmenty Ester Havlové, ani internet nevytlačí na smetiště dějin

Stojíme na počátku éry, kdy internet válcuje tištěná média, noviny a časopisy. A na dohled toho jsou už i knihy! Myslím, že generace, která se rodí právě v těchto letech, bude ve věku své dospělosti zcela samozřejmě používat elektronické čtečky typu Kindle, v nichž bude mít uloženy celé knihovny svazků a bude v nich hbitě listovat a pracovat s nimi. Přesto se jeden typ knih nemusí elektronické revoluce bát.

Totiž ten typ, který představuje i publikace fotografky Ester Havlové (1967) Fragmenty. Jedná se o knihy-umělecké předměty, o knihy-individua; o knihy ovšem, jež nejsou určeny rychlé (s)potřebě a na něž si člověk musí vyhradit čas a místo. Jsou to pochopitelně tituly, na nichž se prakticky nikdy nevydělá.

Jestliže kniha jako statek byla před vynálezem knihtisku ručním a individualizovaným výrobkem, možná jednou po spirále dopíše pomyslný kruh a ocitne se téměř v témže bodě – jen bude vznikat za pomoci neskonale dokonalejších technologií.

Na množství pixelů až tak nezáleží

Ester Havlová ostatně jako by stála na počátku této cesty: ačkoliv přinejmenším ve fotografické obci ještě převládá přesvědčení, že fotografové architektury – a ona je fotografkou architektury – pracují s velkoformátovými kamerami a na klasický filmový materiál, Havlová začala architekturu snímat na digitální přístroje prakticky ihned, kdy od nich bylo možné očekávat technicky přijatelný výsledek. U jednotlivých fotografií, které do Fragmentů zařadila, uvádí i technické údaje o použitých přístrojích. Nejprve, někdy v roce 2004, se chopila kamery Nikon D100, tuším vloni přešla na vyspělejší aparát Nikon D2X. Zejména první z přístrojů – nahlíženo optikou konce roku 2009 – je digitální dědeček, zastaralá digizrcadlovka o rozlišení 6 MPx; Nikon D2X o rozlišení 12 MPx je vyspělejší kus, ale vyznavači těch nej- strojů asi ohrnou nos i nad ním.

Jenže o honění pixelů tady nejde: Ester Havlová očividně dokáže z běžných digitálních aparátů dostat právě to, co potřebuje, protože jestliže při snímání architektury na film musí fotograf vše vyladit předem (například pracně odstranit sbíhání linií staveb), u digitálního záznamu obraz ladí v postprodukci, v počítači. A to se Havlová naučila natolik dobře, že ve výsledném tisku nepoznáte, co ještě fotografovala na film, a co už na digitální médium.

Citové záležitosti

Publikace Fragmenty sice vyšla u příležitosti autorčiny nedávné výstavy v Arcidiecézním muzeu Olomouc, které bylo roku 2006 dokončeno podle projektu pražského ateliéru HŠH, s nímž fotografka rovněž spolupracuje, avšak Fragmenty nejsou katalogem. Jde o knihu vydanou u příležitosti, nikoliv však publikací příležitostnou. Běží o monografii, v níž Havlová mohla odložit stranou veškeré informační ohledy, které musí respektovat při zakázkách – ať je to "prostá" dokumentace staveb pro architekty či nutná sehranost s textem, když pracuje na knihách s historiky architektury, například s mediálně vytěžovaným Zdeňkem Lukešem.

U Fragmentů – v logice názvu – běží o snímky fragmentů moderních, vesměs v minulých letech vzniklých staveb doma i v zahraničí, budov od architektů vysokého renomé (například od světových hvězd Libeskinda, Koolhaase, Henryho, nebo od tvůrců ceněných doma - HŠH architekti, Roman Koucký, ateliér D3A). Jedinou výjimkou mezi třicítkou fragmentů je záběr větrného tunelu v Aerodynamickém parku Humboldtovy univerzity v Berlíně, jenž byl zbudován v letech 1934-1936.

Vysoký výskyt zahraničních lokalit má logickou příčinu – teprve "venku" je Ester Havlová coby fotografka svobodná, oproštěná od vazeb a zakázek, tam nemusí nic, jen se dívat a fotit si právě a pouze to, co ji na budovách oslovuje; "venku" může podnikat bezúčelné procházky a nechat stavby na sebe působit. Protože fotografie, které si vybrala do Fragmentů, jsou citové záležitosti.

Sci-fi realita

Kompozice této knihy, graficky upravené Martou Maštálkovou, připomíná stavbu – obsahuje totiž několik "podlaží". Po vyjmutí stříbřitého papírového "těla" z tmavě šedého děrovaného obalu s proseklým kruhem uprostřed (z dílny Studia Činčera) sáhneme po první vrstvě, deseti volných čtvercových listech vysoké gramáže (a formátu 21 x 21 cm), které jsou uloženy v "prvním patře". Pod nimi, v "přízemí", je umístěna dvacítka listů obdélníkového tvaru (14 x 21 cm). A úplně vespod, v "suterénu", se skrývá brožurka panoramatického formátu, s obálkou z téže děrované hmoty, do níž je adjustována celá kniha.

V brožurce najdeme údaje o autorce, rozhovor s ní, který vedl historik umění Jakub Potůček, dále pracovní vyznání od architekta Romana Kouckého a esej designéra Františka Staňka. Ten sice v jednom místě svého příspěvku nesmyslně tvrdí, že fotografie "je i dnes jako umělecký obor stále podceňovaná", ale jinak nalezl pro tvorbu Ester Havlové nejednu velmi výstižnou formulaci. Například:

"Je paradoxní, že velice střízlivou a kultivovanou prací s realistickými stavbami dosahuje Ester výsledné dimenze, která nás odkazuje kamsi k virtuálním světům, k tomu nejlepšímu ze současné sci-fi. K nadreálným interiérům a atmosférám vzdálených galaxií režisérů Camerona, Lucase, Spielberga… Dalším paradoxem je ‚vedlejší efekt‘ mnohoznačné amorfnosti, vypreparovaný z exaktních zákonitostí a struktur staveb," píše František Staněk. A o kus dál: "Obrazy nabízené prostřednictvím jejích fotografií mají razanci i ve chvíli, kdy se uchyluje k ornamentům a výřezům dekorace. Nelze říci, že by autorka nabízela příběhy. Její fotografie nejsou momentkami ani záznamy událostí. Často působí odosobněně. Ať Ester pracuje s celkem či detailem, o nějaké doslovnosti nemůže být ani řeč. Komentář, vysvětlivka či zanášení podrobnostmi není její styl. Názor formuluje čistě a stroze, aniž by si pomáhala upřesňujícím dialogem. Přesto z fotografií nečiší chlad ani artistní nadřazenost."

Po celou tu dobu zde píšeme, že Fragmenty Ester Havlové jsou originálem, prokomponovaným předmětem "vychytaným" do detailů, ale přesto – respektive právě proto – k nim můžeme zvolit ještě další přístup, odlišné užití, než je pečlivé uložení celého toho pokladu do knihovny. Totiž vyjmutí oněch listů, jejich paspartaci a rozvěšení na stěnu. Nejednalo by se o znehodnocení Fragmentů, nýbrž o jejich jiné zhodnocení.

Josef Chuchma

O knize

Ester Havlová: Fragmenty

Texty Jakub Potůček, Roman Koucký a František Staněk. Titanic, Praha 2009, nestránkováno, náklad 300 kusů, cena 980, při osobním odběru 680 korun. Další informace na http://www.titanic.n.cz; http://www.esterhavlova.cz Uložit

Publikováno s laskavým svolením autora textu pana Josefa Chuchmy a vydavatelství TITANIC..

Vánoční koncerty DIDGERIDOO SOLO Ondřeje Smeykala

se křtem nového trojcd již 9. a 10. 12. 2009 ve Velkém sálu pražského HLAHOLu.

Ondřej Smeykal - nejvýznamnější český hráč, zařazený též do TOP 10 hráčů světa...

Každý návštěvník obdrží autorem podepsané nové trojalbum a pohoštění...

Prodej limitovaného počtu vstupenek - zde..

zpět